Bolesti zad trochu jinak. Myofasciální syndromy jako zdroj bolesti.

Bolesti zad a pohybového systému a jejich příčiny

Epidemie bolesti zad

Zná to každý. Bolesti zad nás potrápí dříve nebo později. Občasné ponámahové bolesti zad jsou normální součástí života. Problémem se stávají bolesti chronické a dlouhodobé. Takové bolesti zad, které nutí člověka polykat analgetika, navštěvovat lékaře a snižují kvalitu života. V souvislosti s bolestmi zad se v posledních desetiletích mluví o epidemii. Tato epidemie bolesti zad zasahuje kupodivu především tu část naší planety, kde je životní úroveň nejvyšší. Je také s podivem, že navzdory zvyšujícímu se množství účinných analgetik, podíl bolestivých stavů ve světě stoupá. Navíc je pozoruhodné, že 70-85% těchto bolestivých stavů nemá zjistitelnou strukturální poruchu. To znamená , že bolesti nejdou vysvětlit RTG, CT nebo snímky z magnetické rezonance.

Pohyb jako hlavní faktor

Při zdůvodnění faktů uvedených výše je potřeba se na věc podívat z více úhlů. Především se západní civilizace zapomíná hýbat. Převážnou část dne strávíme vsedě. Lidské tělo je stvořeno jako vzpřímené. Tedy způsobilé k pohybu s velmi úzkou základnou a vysoko uloženým těžištěm. To přináší nároky na udržení rovnováhy při změnách polohy a při typicky lidské činnosti jakou je chůze.

spoušťové bodyUdržování rovnováhy je zajišťováno souhrou velké skupiny svalů obklopujících naši páteř a klouby. Řídící jednotkou je mozek a jeho rovnovážná centra. Tato centra zpracovávají každou vteřinu obrovské množství informací o poloze těla v prostoru. Tyto informace jsou do mozku posílány z očí, vnitřního ucha a také prostřednictvím speciálních čidel ( receptorů ) z kloubů a svalů. Mozek obratem ovlivňuje napětí a délku svalů páteře a kloubů s cílem najít takovou polohu těla , která je pro danou pozici nebo pohyb optimální z hlediska energetické náročnosti a zátěže. Mluvíme o tzv. POSTUŘE. K vyvážené funkci jednotlivých svalů je ovšem potřeba také vyvážené působení gravitace země na všechny svalové skupiny a jejich receptory. To je samozřejmě ideálně stoj a chůze, kdy je rovnovážný systém aktivován nejvíce. Zásadní úlohu při udržování stability páteře mají nejhlubší svalová vlákna zádových svalů, přímo závislá na působení gravitace ( obr. vlevo ).

Svalová nerovnováha

Pokud však strávíme převážnou část vsedě za stolem nebo v autě, potom dochází k postupné adaptaci na tuto polohu , kterou mozek přijímá jako přirozenou a tomu také přizpůsobí napětí a délku svalů. Ze svalové rovnováhy vzniká svalová nerovnováha. Dochází ke zkrácení ohybačů končetin a trupu. Břišní svalovina, která má plnit podpůrnou funkci pro trup je výrazně oslabená a na zádech se zoufale pokouší povrchové vzpřimovače zachránit, co jde. V důsledku chronického přetížení a nerovnováhy začíná selhávat funkce jednotlivých svalů a objevuje se tzv. myofasciální dysfunkce. Jde tedy o bolestivé stavy se svalovou poruchou jako hlavním zdrojem bolestí.

Za všechno mohou nárůstky a ploténky …?

Bolesti zad a jejich léčba jsou medicínskou problematikou, kterou bohužel názorový vývoj medicíny obecně příliš neovlivnil.

bolesti zad

Nárůstky – spondylartróza

Neustále se setkáváme s tím, že za příčinu bolesti zad u lidí v produktivní populaci jsou označovány nárůstky, artróza , skolióza, posuny plotének a další strukturální změny páteře a plotének. Lékaři a pacienti zatvrzele hledají hmatatelnou a zobrazitelnou příčinu bolestí a mnohdy jsou zcela zbytečně ordinovány četné zobrazovací metody (RTG, CT, NMR ). Pacienti střídají jednoho specialistu za druhým a opakovaně dochází na “ udržovací rehabilitaci“ , v rámci které podstupují mnohdy zcela nesmyslně sestavené skupiny procedur, cílené obvykle na místo bolesti. Pracoviště rehabilitace mají bohužel mnohdy „manufakturní“ charakter, kdy systém práce připomíná pásovou výrobu a manuální fyzioterapie je nahrazována cvičením na míčích a podobně. Pohled jednotlivých lékařských odborností je zúžen pouze na konkrétní obor a tak se často pacient dozví, co mu není , ale ne  to, co mu  je.  Základem léčby bolestí zad je bohužel stále farmakoterapie ( léčiva ) zahrnující léky proti bolesti, léky na uvolnění svalů a často také antidepresiva. Hojně užívané obstřiky jsou pak obvykle aplikovány přímo do bolestivého místa , avšak zde zdroj bolesti bývá zřídkakdy.

Něco tam přece musí tlačit

Problém současné medicíny je ten, že se urputně snaží vše podložit , zobrazit , změřit a přitom nebere v úvahu skutečnost, že některé odchylky takto vyšetřit nelze. Patřičně „poučení“ pacienti se potom logicky dožadují rentgenů a cétéček s očekáváním nálezu nárůstků nebo posunu ploténky. „Něco tam přece musí tlačit“. Vyšetření provedená na neurologii, revmatologii a ortopedii pak mají objasnit původ bolesti. Zde však je hlavní problém. Očekáváme , že zdroj našich potíží bude prokázán rentgenovými snímky nebo CT a pokud žádná abnormalita nalezena není, pak se objevuje otázka o skutečném původu obtíží. Nebo naopak zcela běžné rentgenové změny ( nárůstky ) jsou považovány za příčinu obtíží bez ohledu na to, že jde o běžné projevy stárnutí páteře . Léčení na základě takových nálezů potom logicky nepřináší žádný zásadní efekt. Při tom všem lékaři zapomínají na dvě základní věci : Pacienta vyslechnout a použít svůj  hmat .

Svaly jako zdroj problémů

bolesti zad

spoušťový bod ve svalu

Svaly jsou vlastně geniální spojnicí mezi nehmotnými myšlenkami a viditelným pohybem. Každým okamžikem  mění svoji délku a napětí v závislosti na našich potřebách. Jsou zrcadlem naší pohody nebo nepohody. Miliony svalových vláken se vzájemně zasouvají a vysouvají a mění tak svalovou délku. Přetížení, úraz, stres, úzkosti, nevhodná ergonomie, minerální  poruchy atd…  To vše vede k možné poruše funkce svalových vláken s rozvojem svalových okrsků, které ztrácí schopnost relaxovat . Tyto oblasti se pak stávají místem vzniku spoušťových bodů.

Změny ve svalech označované jako spoušťové body ( trigger points ) mají tu nepěknou vlastnost, že dokáží vyřadit sval nebo jeho část z normálního provozu a způsobit bolest mnohdy velmi vzdálenou od místa jejich výskytu. Tyto bolesti se vyskytují v pravidelných vzorcích , typických pro jednotlivé svaly. Jejich znalost je pak základem léčebného úspěchu.

spoušťové body

Vzorec bolesti trapezového svalu

Bohužel mnoho lékařů o existenci těchto změn vůbec neví nebo jsou naopak bagatelizovány. Typickými potížemi způsobenými spoušťovými body jsou např. bolesti hlavy, tenisový loket, bolesti ramene, bolesti beder a dolní končetiny a bolesti hrudníku při normálním kardiologickém nálezu. Často jsou také myofasciální syndromy spojené se spoušťovými body v pozadí takových obtíží jako jsou chronická prostatitis, bolesti imitující gynekologické a břišní bolesti.

Spoušťové body tudíž musí ze svalů pryč. K léčbě svalů se spoušťovými body existuje celá řada metodik. Nejúčinnější je  tzv. technika suché jehly ( dry needling ), jehlová elektrostimulace nebo kombinovaná elektroterapie.

Odstraněním spoušťových bodů se však problém pacienta trvale nevyřeší. Je potřeba si uvědomit, že spoušťové body mají celou řadu příčin a udržujících faktorů.  Po trigger point terapii by měla následovat  cílená fyzioterapie zaměřená na korekci svalových poruch a nácvik technik lokálního svalového uvolnění  atd.

Se svaly je problém

 Svaly jsou totiž i ve 21 století navzdory existenci  čím dál vyspělejších  zobrazovacích metod strukturou  velmi obtížně  vyšetřitelnou. Je to  dáno především tím, že v každém okamžiku  mění svoji délku a napětí . Zobrazovací metody  tak jsou schopné přinést  informace  o  hrubších změnách struktury svalové tkáně  nebo šlachy . Nic nám ovšem neřeknou o svalovém zkrácení, spasmu, oslabení  a porušené funkci.  Svalová diagnostika je tedy zaplať Pánbůh postavena na použití hmatu, zraku a zpětné vazby od pacienta. Avšak právě závislost diagnostiky na subjektivním vjemu vyšetřujícího a subjektivních vjemech vyšetřovaného ( pacienta ) je často trnem  v oku, některých hlasů z prostředí Evidence Based Medicine ( medicíny postavené na důkazech ) právě kvůli nemožnosti svalové změny dostatečně objektivně posoudit.  Nicméně pro terapeuty zabývající se  svalovou diagnostiku jsou pozitivní zpětná vazba a léčebné výsledky dostatečným důkazem účinnosti a smysluplnosti jejich snažení.